Kdo jsem

Jsem obyčejná holka, která má v sobě touhu, pomáhat druhým. Stránky jsem založila, abych druhé inspirovala a zároveň jim pomáhala, najít cestu ke svému zdraví.

Sama jsem poznala, jak je to důležité. Vše co dělám mne přivedlo k úplnému uzdravení.

Cestu najdete pouze tehdy pokud budete naslouchat svému tělu a vnímat co vám tělo říká.

Všem, kteří tyto stránky navštíví posílám lásku, sílu, aby našli tu správnou cestu. Protože ten největší kus práce je v nás samých. Pokud ucítíte že jste na tom správném místě a budete chtít průvodce na Vaší cestě zdravím, jsem tu pro Vás.
Přivítám Vás s otevřenou náručí.

Můj příběh

Touto cestou si vám dovoluji ve zkratce napsat svůj příběh, který jsem prožila na vlastní kůži. Narodila jsem se s metabolickou poruchou fenylketonurií neboli PKU. Tato porucha spočívá v celoživotním dodržování dietního režimu a pitím preparátu ve formě nápoje, který obsahuje aminokyseliny, vitaminy a stopové prvky, které vaše tělo umí dobře zpracovat. Takhle to zní jednoduše, ale jednoduché to opravdu není. Nic nesmíte sníst, co není zvážené a speciálně upravené. Celý život Vám někdo řídí (v tom dobrém smyslu, protože je to potřeba pro vaše zdraví). Díky péči a starostlivosti svojí maminky jsem zdravá a nejsem poškozená " Maminko děkuji 

Čas plyne vy si nic nepřipouštíte a pak najednou musíte skočit do toho rozjetého vlaku i vy a to opravdu není legrace. Děláte chyby, děláte, že ta nemoc neexistuje, snažíte se přizpůsobit druhým a už se vezete na cestě k sebezničení. Ať se snažíte sebevíc tak pořád cítíte, že jste vlastně jiná než všichni ostatní.

V roce 2010 jsem onemocněla tělo selhalo. Diagnóza syndrom vyhoření. Chodila jsem po lékařích celý rok a nic. Lékaři ke mně přistupovali tak, že si vymýšlím. Měla jsem velké bolesti kloubů a narušené vegetativní nervstvo. Můj stav se zhoršoval a já začala mít záchvaty do hlavy a psychické problémy.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem měla záchvat a byla u mně moje maminka. Držela mně za ruku a volala mé jméno. Já už jsem byla ale někde jinde. Neříkám, že jsem viděla světlo na konci tunelu, ale bylo to zvláštní. Záchvat pominul a já nevěděla, jak se jmenuju, paměť byla jakoby v mlze a špatně se mi mluvilo. A to byl ten okamžik. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mám druhou šanci a že musím něco změnit. V tu chvíli jsem chtěla strašně moc žít. Byla to opravdu dlouhá a někdy i bolavá cesta k mému uzdravení, ale stálo to za to.

To vše, co vám píši, není proto, abyste mně litovali, ale abyste pochopili, jak moc silná je ve mně touha pomáhat druhým a provázet je na cestě ke zdraví. Já to beru tak, že jsem dostala druhou šanci na život a té si nesmírně vážím. Vážím si i všech, které jsem na této cestě měla možnost poznat a něco se od nich naučit. Snažím se žít lepší život v pokoře, lásce a vděčnosti.

Dnes vám mohu upřímně říci, že jsem vděčná své fenylketonurii, že mně provázela celým mým životem. Díky ní a sobě jsem se stala tím, kým jsem dnes.

Vše, co dělám, mám vyzkoušené na sobě, své rodině a svých klientech.

Má práce je mé poslání

S láskou vaše Petra

                  Klikni a napiš na WHATSAPP